Facebook
Česko sportuje
Ovoce do škol

Hurá, půjdu do školy !

"Hurá, půjdu do školy, vzali mě, bude ze mě školák!“ Radovaly se děti, když úspěšně prošly zápisem. Zato rodiče si povzdechli, některé mamince možná tajně ukápla i nějaká ta slzička, když si uvědomila, jak to rychle uteklo. Vždyť včera měli doma ještě malé roztomilé miminko a dnes už je to téměř školák.

A jak na celou záležitost pohlížíme my, učitelky ve školce? Víme, že pro děti zápis znamená takovou první životní maturitu, a tak jsme se celý rok snažily děti naučit všechno, co budou k zápisu potřebovat. Učily jsme děti počítat, rozeznávat pravou a levou stranu, vypravovat příběhy. Procvičovaly jsme výslovnost, hrály různé hry se slovíčky, cvičily paměť básničkami.
Někdo se učil správně držet tužku. Často jsme si hráli na malíře a vytvářeli spoustu zajímavých obrázků. Některé z nich si ostatně můžete prohlédnout, když jdete k lékaři, nebo do obchodu na nákup.
Velkým úskalím pro některé děti bylo naučit se vázat kličku, tedy umět si zavázat třeba boty. Víme, že v dnešní době tento nedostatek nahradí tzv. sucháče, tedy boty na suchý zip, ale vázání uzlů a kliček se děti stejně v životě nevyhnou a dřív či později se to doučí.
Ve školce jsme samozřejmě prováděli i různé pohybové aktivity, aby naši svěřenci správně rostli, správně dýchali, aby dokázali třeba házet a chytat míč nebo udělat kotrmelec.
Bylo toho spousta, co jsme s dětmi dělaly a doufáme, že si ze školky odnesou hodně pozitivního, jak znalosti, tak i různé dovednosti. Před zápisem děti ve školce dostaly malé vysvědčení – certifikát předškoláka, aby i maminky a tatínkové věděli, jak na tom to jejich dítko je.
Přestože nám učitelkám je trochu líto, že nám děti odcházejí, přejeme jim hodně úspěchů ve škole i v životě. A jsme moc rády, když si na nás vzpomenou a přijdou se pochlubit prvními úspěchy, prvními jedničkami, které ve škole získají. Moc nás potěší, když nás slečny a pánové na ulici pozdraví a třeba i coby dospělí řeknou: „Paní učitelko, já na vás vzpomínám, jak jse nás učila třeba vázat tu pověstnou kličku.


                                                                                                             Zdena Řezníčková, učitelka MŠ

Vítání jara
Tak nás to počasí pěkně zaskočilo! Chtěla jsem napsat, že je konečně tady, tedy to jaro a zatím nám nasněžilo tolik sněhu. No, kdo to kdy viděl, aby to na Josefa (svátek) vypadalo jako uprostřed té nejhlubší zimy. A my se už tolik těšíme na jaro. Ne, že bychom neměli zimu rádi. Ale ta letošní měla k té ladovské docela daleko. A těch pár dní pěkného počasí nás tak naladilo, že už se nemůžeme dočkat sluníčka, až nás aspoň trošičku zahřeje, začnou pořádně zpívat ptáčci a první květy sněženek a bledulek se nebudou muset krčit pod příkrovem sněhu a mrazu.
S dětmi si o jaru povídáme a snad zase brzy budeme chodit pozorovat, jaké příroda dělá pokroky. Budeme travičce povytahovat lístky, s nadšením vítat každou sedmikrásku nebo fialku. Nedočkavě vyhlížíme, až přiletí špačci a vlaštovky. Těšíme se, až se oteplí natolik, abychom si mohli hrát na písku, a až vyzkoušíme, jestli jsou prolézačky na zahradě stejně zábavné jako vloni.
V den, kdy podle kalendáře jaro přichází, jsme chtěli uspořádat na zahradě malou oslavu – vítání jara. Díky kotrmelcům počasí jsme tuto slavnost museli odložit na pozdější dobu.
Za příznivějšího počasí jsme si společně zazpívali jarní písničky, zatancovali taneček a přednesli několik básniček o jaru. Potom jsme zlatým klíčem natřikrát odemkli zemi, aby se jaro už doopravdy probudilo. A nakonec jsme si zahradu vyzdobili vlastnoručně vyrobenými květinami, aby byla jarně naladěná.

Řezníčková Zdena
učitelka MŠ